Pět minut, které vrátí energii
Jsou dny, kdy se všechno děje příliš rychle.
Kalendář se plní.
Telefon nepřestává zvonit.
Myšlenky přeskakují z jedné věci na druhou.
A právě v takových dnech si připomínám, že energie nevzniká z další kávy.
Vzniká z drobných okamžiků, ve kterých se na chvíli zastavím.
Nemusí trvat hodinu.
Často stačí pět minut.
Ne proto, že by pět minut změnilo celý den.
Ale protože dokáže změnit způsob, jakým se v něm cítím.
Ráno
Den začíná prvním nádechem
Ještě než otevřu počítač, věnuji několik minut sama sobě.
Sednu si k otevřenému oknu.
Někdy ještě se skleničkou vody v ruce.
Zhluboka se nadechnu nosem.
Na chvíli dech zadržím.
Pomalu vydechnu.
Po několika opakováních cítím, jak se tělo probouzí. Dech přináší více kyslíku, mysl se zklidní a nový den začíná s větší lehkostí.
Dopoledne
Světlo, které probudí víc než káva
Když je to možné, vyjdu na několik minut ven.
Nemusí svítit slunce.
Stačí denní světlo.
Protáhnu ramena.
Otevřu hrudník.
Pomalu rozhýbu páteř.
A nakonec si promasíruji zadní část krku.
Je to drobný rituál, který uvolní napětí po hodinách u počítače. Zároveň připomene tělu, že není stvořené jen k sezení.
Odpoledne
Když energie začne klesat
Místo dalšího šálku kávy se raději na chvíli hýbu.
Nemusí to být cvičení.
Stačí několik dřepů.
Schody místo výtahu.
Krátká svižná chůze.
Pár pohybů, které rozproudí krev.
Odpolední únava často není známkou toho, že potřebujeme více kofeinu. Někdy tělo jednoduše volá po pohybu.
Večer
Jak den končí, tak často začíná ten další
Večer se snažím zpomalit.
Rozsvítím lampičku místo stropního světla.
Připomenu si několik okamžiků, které mi během dne udělaly radost.
Ale protože chci usínat s pocitem klidu.
Právě večerní rituály často rozhodují o tom, s jakou energií se ráno probudím.
Malé rituály
Dlouho jsem hledala velké změny.
Dnes mě nejvíc baví ty nejmenší.