Existuje mnoho cest k otužování.
Některé vedou do ledových jezer.
Jiné začínají doma.
Dlouho jsem si myslela, že otužování znamená překonávání sebe sama. Čím větší výzva, tím lepší výsledek.
Časem jsem objevila mnohem jemnější cestu.
Takovou, která respektuje moje tělo, energii i roční období.
Dnes mi často stačí obyčejný lavor s vodou a několik kostek ledu.
Ponořím do něj ruce.
Na chvíli.
Bez očekávání.
Bez výkonu.
Je zvláštní, jak rychle se hlava ztiší.
Myšlenky, které ještě před okamžikem běžely všemi směry, najednou ustoupí do pozadí.
Zůstane jen přítomný okamžik.
A chlad.
Někdy stejnou ledovou vodou opláchnu i obličej.
Ne proto, že hledám další kosmetický trik.
Mám ráda ten pocit probuzení. Chlad jemně povzbudí mikrocirkulaci, pleť získá svěží vzhled a celý den začne o něco vědoměji.
V létě je to příjemné osvěžení.
V zimě připomínka, že tělo dokáže mnohem víc, než si často myslíme.
Otužování pro mě není disciplína.
Je to malý každodenní rituál.
Stejně jako ranní sklenice vody.
Stejně jako chvíle ticha.
Stejně jako večerní péče o pleť.
Nejde o to vydržet co nejdéle.
Jde o to na chvíli zpomalit a znovu vnímat vlastní tělo.
Možná právě v těchto nenápadných okamžicích vznikají rituály, ke kterým se člověk vrací nejraději.